Baví mě chytat podvodníky ve firmách i ve státním sektoru

Jako student ekonomie hledal praktické zkušenosti. O šestnáct let později je partnerem oddělení investigativních služeb a řešení sporů. Tomáš Kafka říká, že vždycky přišel impulz, aby ho to v EY nepřestalo bavit, a v rozhovoru mimo jiné prozrazuje, co ho zajímá při výběru nováčků do týmu. Naučené fráze pro assessment centrum to nejsou.

Investigativní služby a řešení sporů, co si pod názvem tvého oddělení představit?

Děláme v podstatě vše, co se točí kolem prevence, odhalování a vyšetřování podvodů a korupce. Osmdesát procent naší činnosti je zaměřeno na soukromou klientelu, zbytek na veřejný sektor. V obou případech chytáme podvodníky.

To zní docela odlišně od běžného vnímání EY jako poradenky z velké čtyřky.

Charakter naší práce se odlišuje i od ostatních oddělení v EY, není tak sezónní jako třeba u kolegů v auditu nebo v daňovém poradenství. Náročnost bych u nás definoval jinak. Nejnáročnější jsou první dny, nebo možná hodiny vyšetřování. První kroky jsou hodně důležité. Když zabavujeme dvacet počítačů a vedeme první rozhovory se zaměstnanci, musíme vše perfektně zvládnout. Je to docela nálož na psychiku a pořádný adrenalin. Musíme mít vždy skvěle připravený plán.

Jaká je v tom celém tvoje role?

Dřív jsem se mohl víc šťourat v datech a pátrat, kdo je na koho napojený. Postupně rosteme, dnes je nás v oddělení třicet a moje práce se dělí zhruba na třetiny – pracuju přímo na projektech, vedu tým a získávám nové klienty. Do projektů jsem zapojený hlavně v té prvotní fázi, kdy stanovujeme plán, a pak se podílím i na závěrečných výstupech. Vzhledem k tomu, jaký dopad mají naše zprávy o porušení zákona nebo předpisů na pachatele, musíme mít všechno naprosto precizní. Jsem pak takový editor našich závěrečných reportů, zodpovídám totiž za jejich kvalitu. Ale i během vyšetřování může spousta situací eskalovat, což si vyžaduje moje zapojení. Třeba při rozhovorech s hlavními podezřelými málokdy zůstávám stranou. Moje role je ale dnes spíš o vedení týmu. Musím pracovat na tom, aby naši lidé dokázali zachytit věci, které jsem dřív hledal sám. Aby uměli z emailů nebo z dokumentů v zabaveném počítači vyčíst a správně interpretovat podstatné informace, aby kladli správné otázky. V osobní rovině mi vždycky udělá radost, když se nám podaří odstřihnout od penězovodů člověka, který sedí na nějaké manažerské pozici, zneužívá toho, škodí a obohacuje sebe nebo své kamarády. Ačkoli se České republice nedaří spoustu podvodníků chytit, některé případy se kvůli pochybení policie, státních zástupců nebo soudců nepodaří dotáhnout, mám dobrý pocit, že pomáhám upozornit na zloděje a kazit jim jejich plány. Ať už se jedná o podvodníky v soukromých firmách nebo ve veřejných organizacích.

Očekávám víc než diplom se samými jedničkami

Do EY jsi nastoupil před šestnácti lety a prošel všechny kariérní stupně. Jaký posun považuješ za největší skok?

Každá pozice má to svoje. I asistenti jsou v EY plnohodnotnými členy týmu, kteří plní důležité dílčí úkoly, ale musí postupně nabrat zkušenosti a získat jistotu. Dnešní generace je odvážnější, nemají obavy, že by třeba nevhodně komunikovali s klientem, nemají přehnaný respekt. Přesto to chce tak dva roky práce na projektech, aby věděli, kam si zavolat nebo zajít pro informace, kdy zavolat účtárnu, kdy se stavit na právním oddělení, aby jednali s klienty přirozeně jako rovný s rovným. V našem oddělení je podle mého nejsložitější přechod ze seniora na manažera, k čemuž dochází po pěti, šesti letech ve firmě. Senior konzultant už má na starosti konkrétní oblasti projektu, ale od manažera očekáváme naprostou samostatnost ve smyslu, že dokáže celý projekt uřídit sám. Zároveň pak chceme, aby manažeři nabízeli naše služby, aby byli aktivnější a networkovali. Samozřejmě si uvědomujeme, že po nich nemůžeme pět let chtít, aby vyšetřovali, a pak najednou prodej. Proto je postupně připravujeme jak teoreticky, tak prakticky. Chodí třeba na obchodní schůzky nebo se podílejí na přípravě nabídek. Je krásně vidět, jak tu lidé postupně zrají. Už když jsem do EY nastoupil jako intern, ještě při studiu IES na Karlovce, bylo zřejmé, že si ze mě firma chce vychovat budoucího zaměstnance.

Jak často přijde partner EY do kontaktu s nováčky?

Vlastně skoro pořád. Máme spoustu projektových porad, kdy se celý tým pracující na daném vyšetřování, to znamená tři až pět lidí, zavře na pár hodin v zasedačce. A stává se, že pracuju přímo s asistenty. Zajímá mě, jestli dobře rozumí tomu, co mají po zahájení vyšetřování hledat v emailech podezřelých, chci vědět, co tam nacházejí a další feedback, co bychom mohli dělat jinak a proč. Ale není to jen o práci. Vídáme se na různých týmových akcích. Třeba na terase Florentina, kde míváme po práci drink, a když nás vyženou, tak v přilehlých klubech. Snažím se na takových akcích nechybět. A pak jsme samozřejmě v kontaktu už při přijímacích pohovorech. Kladu velký důraz na to, abych každého, kdo má posílit náš tým, viděl.

Co tě při pohovorech nejvíc zaujme?

Přijímací proces máme nastavený tak, že přes testy projde jen část uchazečů, a před pohovorem ještě ověříme osobnostní rysy v assessment centru. Trochu nám to ztěžuje fakt, že se studenti na AC ve školách připravují. Spousta lidi pak dělá takové ty naučené věci, že po zadání úkolu říkají, že by si tým měl naplánovat čas, protože jim někdo poradil, že dostanou body navíc. Jsou připravení, ale AC trvá nějakou dobu, tak to prokoukneme. Ale zpátky k pohovoru. Tím, že se tam dostanou jen ti nejlepší, tak můžu říct, že je pro mě asi důležitější, jak na mě člověk působí, jestli si ho dokážu představit jako dobrého kolegu, který k nám zapadne, a rád si s ním dám na té naší terase drink, než kolik toho v daný moment ví o protikorupční legislativě. Zajímavé jsou pro mě rovněž neobvyklé věci v životopise. Když v CV najdu jen gymnázium a studium ekonomie, ale chybí tam cokoli dalšího, tak na mě takový kandidát působí jako plochý člověk. I kdyby přišel se samými jedničkami, tak si řeknu, co vlastně celé studium dělal. Hledám proto něco extra – zahraniční zkušenosti, sociální aktivity, sport a hodně zajímavé je pro mě téma bakalářské a diplomové práce. Kolikrát zjistím, že si jen nechal slepě zapsat téma, což je špatně. Přitom když píše diplomku, znamená to, že dané téma ovládá lépe než 99 procent populace, proto se o tom chci bavit.

O čem byla tvoje diplomka?

O metodách praní špinavých peněz. A bakalářku jsem psal o chování zájmových skupin při konkurzu ČKD. Nejsem samozřejmě jediný, kdo rozhoduje, jestli kandidáta přijmeme. Každého vidíme tři nebo čtyři. Pak si společně sedneme a pobavíme se o svých dojmech. Stává se, že jsem třeba neutrální, ale někdo další má silnou preferenci, že byl kandidát dobrý, tak ustoupím, vezmeme ho. Nejsem dogmatik.

Vizitka z EY otevře nejedny dveře

Dnes je poměrně normální, že lidé střídají zaměstnavatele, kde bereš motivaci pořád pracovat pro EY?

Vždycky přijdou nové zážitky a impulzy. Ať už se jedná o stále složitější úkoly nebo nové projekty. Rosteme, vytváříme nové služby, takže tu jsou kariérní příležitosti. Ekonomika se mění, regulace taky, pořád je co se učit. Poslední velký impulz bylo stěhování z Karlova náměstí do Florentina. Ze standardní kancelářské budovy jsem se přesunuli do vysokého nadstandardu.

Přesto, jak fungují vztahy s bývalými kolegy?

Je to stejné, jako když po letech potkáš bývalého spolužáka nebo spoluhráče, v mém případě z florbalu. Určitou dobu jste byli na jedné lodi, tak k sobě máte pevné pouto. Ještě silnější je pouto s lidmi, kteří nastoupili ve stejném ročníku. Souvisí to s tím, jak asistenty integrujeme po nástupu. Většinou nastoupí ve stejnou dobu, v polovině srpna. Dva měsíce se společně školí, procházejí různými rituály a spousta z nich si mezi kolegy najde přátele na celý život. Já mám díky tomu velmi silné vazby na lidi z roku 2000.

Proč by se vlastně měl student z VŠE, UK, ČVUT nebo odjinud přidat k EY?

Děláme zajímavou práci a máme velmi ohleduplnou firemní kulturu, málokde spolu lidé jednají s takovým respektem, jako rovný s rovným. Dokážu si představit, že to v jiných firmách podobného zaměření a velikosti může být agresivnější. V EY k tomu přistupujeme trochu jinak. Přijdou k nám absolventi, aby nabrali zkušenosti. My je rozvíjíme a očekáváme, že se nám to vrátí – ať už tím, že budeme mít schopné zaměstnance, nebo tím, že se v budoucnu stanou naším klientem. Byl jsem před pár týdny na Colours v Ostravě, kde jsem potkal kamarádku pracující v bance. Nedávno k ní do týmu přišel člověk z EY. Všichni tam prý vnímají, že přišel z velmi výkonného prostředí, má hromadu zkušeností, hodně toho ví a úroveň jeho práce je vysoce nadstandardní. Je to fajn vizitka pro naši firmu.

EY dbá hodně na vzdělávání zaměstnanců, týká se to i partnerů?

Máme stanovené cíle týkající se nových projektů a obratu, je tam i oblast rozvoje lidí a samozřejmě i můj vlastní rozvoj. Připadám si už trochu jak profesor přírodopisu Matulka z Cesty do hlubin študákovy duše. Ten se furt vyhýbal jedné velké zkoušce, tak ho do ní studenti vmanévrovali. Já se pořád nedokopal k jedné důležité certifikaci. Snad se mi to podaří někdy v příštím roce. Jinak teď přemýšlím hlavně o inovacích. S kolegy se strategicky zamýšlíme nad tím, jak náš forenzní byznys inovovat. Vyvíjí se trh, musíme se vyvíjet i my.

Renata Fuksová

Recruitment manager

Máš zájem o newsletter plný inspirace?

Aby byla tvoje cesta s EY pohodlná, pracujeme na kariérním webu s Cookies. Používáním webových stránek s tím souhlasíš. Přečti si víc o souborech Cookies.