Josefe, představ si, že vyrazíš za čtvrťáky na Matfyzu, abys jim za dvě minuty představil svou práci. Co bys jim říkal?
Na dvě minuty bych tam asi nešel. To bych se ani nestačil představit. Kdybys mi dal aspoň deset minut, už by se to dalo vymyslet. Sám jsem tam informatiku studoval, takže bych mladší kolegy nelákal na programování nebo databáze. Používáme sice zajímavé postupy, ale to dnes dělá kdekdo. Moje práce je zajímavá hlavně tím, že v EY nejde jen o programování. Dva a půl roku se tady zabývám velkým projektem LIC a mám tak možnost nejen programovat, ale i velmi dobře poznat procesy v bance a finanční nástroje. Takže bych studentům říkal – jestli chcete kódovat, ok, můžete tady s čistou hlavou mlátit do klávesnice, ale EY vám nabídne mnohem víc. Byla by škoda nevyužít možnost podívat se na softwarové řešení z jiného pohledu.
Předpokládám, že právě LIC ti takovou možnost dal. Můžeš mi projekt trochu přiblížit?
LIC je naše odpověď na mezinárodní regulaci bank, která se jmenuje IFRS 9. Bankovní domy jí musí odpovídat od 1. ledna letošního roku. S pomocí LIC, což je kombinace metodiky a programu – dalo by se říct hodně sofistikované kalkulačky – dokáže banka dosáhnout souladu s pravidly v relativně krátkém čase. Ale abych to nějak uvedl, celé se to točí kolem toho, že banka chce kvůli sobě, matce nebo kvůli České národní bance či jinému regulátorovi vědět, komu poskytuje úvěry. Zjednodušeně řečeno má banka klienty rozškatulkované do tří kategorií. První jsou ti bezproblémoví. Dvojky už třeba párkrát vynechali, nebo je na obzoru potenciální komplikace, protože se jedná například o automobilky a banka má signály, že by montovny mohly mít v příštích měsících problémy. Proto si je pro jistotu přesune do kategorie dva. Třetí kategorie úvěrů jsou ti, co neplatí, default. Banka chce vědět, jaký je poměr mezi skupinami, aby nedošlo ke krachu. Proto potřebuje co nejvíc jedniček, trošku dvojek a minimum trojek. Nejde o množství klientů, ale o objemy úvěrů. LIC je metodika a nástroj, které propočítávají očekávanou ztrátu.
Jak dlouho taková věc vzniká?
Začali jsme v listopadu 2015, takže jsem se přidal hned po svém nástupu do EY a postupně dostal na starost vedení týmu vývojářů. Z pohledu programátora stojí LIC na promakané metodice vymyšlené kolegy z týmu Credit Risk. Splňuje požadavky IFRS 9, ČNB a taky skupinové požadavky nadnárodních bank, aby dcery mohly snadno reportovat o svém stavu matkám. Každá skupina bank má jiné požadavky a vždycky je tam určitá míra lidové tvořivosti, kdy skupinovou metodiku zdaleka nedodržují všichni zaměstnanci. My to dokázali sjednotit. Pracnost LIC spočívá i v napojení na účetnictví a doslova adrenalin je pak modul efektivní úrokové míry. Tam stačí jeden špatný zásah do kódu a na druhé straně systému se objeví obrovské problémy. Komplexnost vazeb je v LIC tak velká, že je potřeba rozumět bankovnictví a regulatorice docela dost. Několik měsíců jsme tedy docházeli ke klientovi a řešili jsme, jak budou jednotlivé moduly LIC fungovat. Museli jsme zohlednit přání lidí z banky, třeba rozeznávání poplatků a provizí, což je samo o sobě v tom objemném systému velké sci-fi, a zároveň navrhnout řešení, které bude v souladu s předpisy. Metodika je paradoxně poměrně obecná a při programování se očekává, že je člověk zároveň i analytik. Máme sice připravenou IT analýzu, ale je potřeba, aby si člověk uvědomil, že kód, co píše, nemusí platit pro všechny případy, musí u toho přemýšlet. A když zaregistruješ problém, jdeš rovnou za metodikem a hledáš řešení. Celé jsme to dokončili teprve nedávno. Nasazením to ale nekončí. Máme před sebou dodělávky, change requesty, nová metodika a řešení si musí trochu sednout.
Kolik lidí máš vůbec v týmu?
Pět kolegů. Matfyzačka, pak kolega z ekonomky a zbytek je z různých technických škol. Jedna kolegyně do mého týmu přešla jako tester. Neuměla SQL, ale za necelý rok se naučila slušně programovat. I tahle cesta z testera je reálná. Junioři mají obvykle jen mlhavou představu o účetnictví, ale to není žádný problém, naučíme je to. Na začátku se junior učí jednotlivosti. Dáme mu popisky, vzorečky a musí napsat ekvivalentní kus kódu, přičemž má k ruce zkušenější vývojáře a metodiky. Ze začátku není potřeba mít detailní přehled o tom, co dělá, ale měl by mít snahu tomu porozumět.
Jak ty svoje dva roky v EY vnímáš?
Z nuly jsem se naučil něco o IFRS 9 a efektivní úrokové míře, o tom jsem nevěděl vůbec nic. Přišel jsem do EY z Allianz, kde jsem se z helpdeskáře a správce databází vypracoval k napsaní aplikace pro prodej prodloužené záruky, kterou se protočilo asi půl miliardy korun. Díky práci na LIC jsem si ale stejně vylepšil znalost SQL, rozšiřuju si obzor ohledně databází. Hlavně se mi líbí, že řeším netriviální a neopakující se problémy. Mám pocit, že se sem nabírají pouze chytří lidé, co se chtějí něco naučit a zároveň se s nimi dá jít v klidu někam na drink. Nenarazil jsem v EY na nepříjemného člověka. A držíme při sobě, společné akce jsou skvělé, třeba na hory do Rakouska jede snad 90 procent lidí, teď nás bylo asi 120. Největším překvapením je ale pro nováčka styl práce. Není to tady totiž žádný babysitting. Ani u juniorů. Každý by si tady měl jít za řešením problémů sám. Dostaneš úkol, poznámky a jdeš na to. Není nic jednoduššího než se jít zeptat kolegy, ale musíš mu říct, protože ti nebude sám od sebe stát za zadkem a říkat ti, co dělat.
Co tě teď vlastně čeká?
Ve Financial Services Advisory pracujeme převážně projektově. Čekají nás dodělávky LIC tady v Praze a já jedu brzo na pár měsíců do Maďarska, kde budu implementovat další verzi LIC. Tak jsme zvědav, jak se LIC, IFRS 9 a další zaklínadla řeknou maďarsky.
