„Bojíme se říct ne, protože už od pravěku chceme vyhovět kmeni,“ říká Janka Chudlíková

Desátou přednášku ze série Prosecco & Learn (a první roku 2021) jsme zaměřili na osobní vizi. Když víš, za čím jdeš, zvládneš aktivovat nejmladší část mozku a změníš svoje naučené chování. Díky tomu začneš žít opravdu podle sebe. Jak hacknout mozek pomocí neurovědy prozradila koučka Janka Chudlíková.

Janka Chudlíková sama sebe označuje za průvodkyni k lepšímu životu. Mimo jiné učí, jak správně nastavit mysl a pomáhá vybruslit z krizí. Janka si svoje znalosti, které nám předala na přednášce, samozřejmě nevycucala z prstu. Využívá poznatků z neurovědy a psychologie. Koneckonců je jedním z prvních koučů v ČR zaměřených na neurovědu a o tenhle nadčasový obor se zajímá už 12 let.

Mozek má potřebu se zalíbit. Bojí se, že sami bychom zemřeli

Určitě si to ani neuvědomuješ, ale velmi často jednáš jinak než podle sebe. Tak totiž funguje mozek. Automaticky postupuje podle vzorců chování a naučených reakcí, které do nás vložili druzí.

Jak to? Mozek v sobě má odpradávna zakódovanou potřebu fyzického a sociálního bezpečí. Fyzické bezpečí je primární, jde o zachování základních životních funkcí. Ty mozek chrání vždycky jako první (např. spustí pokyn k útěku).

Sociální bezpečí je druhá nejdůležitější potřeba. Souvisí s tím, že jsme od pravěku vyrůstali s kmenem a kdyby nás kmen vyrazil, tak sami nepřežijeme. Proto se podvědomě snažíme, abychom se kmeni (neboli rodině, přátelům, společnosti…) nezprotivili a aby nás ocenil.

To, že je pro tebe těžké říkat někomu ne, je tedy úplně normální. Podle Janky s tím má problém skoro každý, koho koučuje. Kvůli stejnému základu špatně snášíš kritiku či pomluvy a je pro tebe obtížné jít si svou cestou. Nebo se neustále ohlížíš na očekávání rodiny třeba při výběru školy a tak dál. Odmalička jsi tedy chtěl lidi okolo sebe potěšit. A věř nebo ne, díky tomu se ti do hlavy zakódovaly různé vzorce chování.

Žijeme ve světě, který nám vybudovali ostatní. Tedy v matrixu

Když dítě spontánně maluje domeček, vznikne cokoliv, jen ne klasický domeček. Může to být třeba jenom změť barev. A rodiče nebo učitelka ve školce dítěti řeknou: takhle domeček nevypadá, vypadá takhle. Dítě tedy svou krásnou fantazii změní, dostane pochvalu za nový výtvor a vzorec je na světě. Příště už nakreslí domeček podle požadavků, protože ví, že za to bylo pochváleno. Přitom:

  • 80 % vzorců vzniká od třetího trimestru těhotenství do třetího roku života dítěte,
  • 20 % od třetího roku do šestého až sedmého roku.

A to je pěkně brzo. Spousta ze vzorců je dobrá a učí tě, jak přežít, ale některé tě spíš omezují, třeba:

  • Kluci nepláčou,
  • Nestojíš za nic,
  • V životě nemůžeš mít všechno…

Dokonce i workoholismus a perfekcionismus vycházejí ze snahy se zalíbit. Jak říká Janka, žijeme v programu, který nám do hlavy nacpal někdo jiný, což je jako ve filmu Matrix. Ale když si uvědomíš, co se ti děje, můžeš se stát vyvoleným a věci změnit.

Janka

Zastav se, nadechni se a uvědom si emoce

Důležité je, aby člověk neztratil sám sebe. Aby dělal věci, o kterých ví, že je chce, a ne proto, že je chtějí ostatní. Možnost vědomého rozhodování je to, co nás odlišuje od zvířat. My, lidi, máme totiž dobře vyvinutý neokortex, což je nejmladší část mozku. Díky neokortexu fungují:

  • fantazie,
  • víra (včetně víry sám v sebe),
  • vyšší myšlení
  • a vědomí.

Právě díky vědomí dokážeš zastavit automatické reakce a převzít nad svým chováním vládu. Tak třeba zastavíš výbuch vzteku, za který by ses později styděl.

Stačí, když si emoci uvědomíš, zastavíš se, nadechneš se a řekneš si: mám vztek. Emoci tím přestěhuješ do nejmladší části mozku a můžeš s ní vědomě pracovat. Nemusíš vybuchnout. Nebo naopak vybuchneš, protože chceš, ale bude to kontrolované. Podobně dokážeš ovládnout i staré vzorce chování a vytvoříš si nové. A tím se dostáváme k osobní vizi.

Nedopusť, aby tvoje spokojenost byla závislá na druhých

Podle Janky můžeme být buď oběť, nebo tvůrce.

  • Spokojenost obětí je závislá na jejich okolí, dělají věci, které potěší druhé, ať už vědomě nebo nevědomě. Spoléhají na druhé. Pořád čekají, že se svět změní, že je někdo zachrání a padají do deprese.
  • Tvůrci jsou strůjci svého vlastního štěstí, dokážou se osvobodit od naučených vzorců. Dokáží ošálit svůj mozek a sami mění vlastní život.

Aby ses stal tvůrcem, zastav se nad svým jednáním a uvědom si ho. Pak si řekni: je tohle doopravdy to, co chci? Rozhoduj se při tom podle své vize. Ale pozor, nepleť si vizi s cíli:

  • Cíl je něco, čeho můžeš dosáhnout a může být i krátkodobý: třeba postavit dům.
  • Vize je spíš filozofický pojem a je to představa, jak to vypadá, když jsi šťastný. Jde o vidinu, kde chceš v budoucnu být: třeba vybudovat domov, kde budeš s rodinou šťastný.

Dá se zkrátka říct, že vize je cesta (a ta cesta je tvůj cíl). Vize souvisí znovu s uvědoměním, tentokrát se sebeuvědoměním. Jak připomíná Janka: čeho si nejsme vědomi, ovládá nás, čeho si jsme vědomi, ovládáme my. Díky vizi si vytvoříš svůj vlastní matrix a dáš svému životu smysl.

Definuj si s vizí i své hodnoty, tedy za jakou cenu už bys do toho jít nechtěl. Třeba když ti nabídnou práci snů, ale neměl bys žádný čas na své oblíbené činnosti. To by z toho kus smyslu vzalo. A pamatuj, že nejhorší je nic neudělat. Každé jednání má nějaké důsledky a nejhorší důsledky má právě setrvání ze strachu.

Zajímá tě tohle téma víc? Koukni na video Jak se mít rád na YouTube kanálu Janky.

Nezapomeň sledovat další přednášky Prosecco & Learn a objev víc tipů od úspěšných lidí. Pozvánky hledej v sekci Potkej se s námi nebo na našem Facebooku.

Aby byla tvoje cesta s EY pohodlná, pracujeme na kariérním webu s Cookies. Používáním webových stránek s tím souhlasíš. Přečti si víc o souborech Cookies.