Naposledy jsme v Prosecco & Learn přivítali Patrika Kořenáře, youtubera, absolventa oboru Mediální studia FSV UK v Praze a bývalého redaktora časopisu Epocha. Svou pozici by dnes sám nazval „expert bullshit detector“ protože natáčí videa, ve kterých pro veřejnost logicky rozebírá a rozbíjí konspirační teorie a hoaxy. Své sledující tak učí informace ověřovat a přemýšlet nad nimi.
Na webináři s tématem Člověk versus média se Patrik zaměřil na fakt, že média jsou přesycená informacemi. A kdykoliv v nich zazní dvě magické fráze – kritické myšlení a mediální gramotnost, lidé se spíš ošívají, než aby se pustili do ověření toho, co si právě přečetli.
„Čím více se ta slova skloňují, tím více znějí jako sprostá, stejně tak lidé přestávají poslouchat nebo naopak začínají obsah hltat, když slyší slovo dezinformace. Pojďme si ta slova rozmělnit na to, abys měl při používání internetu klid, pokud nechceš všechno ověřovat a zároveň nechceš žít v deziluzi a demotivovaný, když je informací moc a ty nevíš čemu věřit,“ uvedl na začátku webináře Patrik.
TIP Patrika: Slovo bullshit jde použít pro označení nepravdivé informace, kterou někdo šíří za účelem zisku, zmatení oponenta nebo trollení lidí. Používají ho i nové studie, proto ho Patrik pokládá za legitimní vědecký výraz. A sám sebe proto nazývá „expert bullshit detectorem“.
Dezorientace v informacích vede k deziluzi
Když otevřeš každé ráno sociální sítě nebo zpravodajství, přijde ti na mysl hned několik myšlenek. A to zvlášť v téhle době plné změn a napjatých mezinárodních vztahů. Často tě napadne:
- Informací je strašně moc!
- Co je a není pravda?
- Má vůbec smysl sledovat média?
- Nemám na to čas ani chuť!
„Někteří lidé dokonce přestávají sledovat jednotlivce i tradiční média. Už toho mají prostě dost a kašlou na to. Raději budou neinformovaní než dezinformovaní nebo přeinformovaní. Což dává určitě smysl, ale může to mít další důsledky,“ popisuje Patrik.
Ministerstvo školství i školy se sice o mediální gramotnost zajímají, ale současná výuka bohužel nereflektuje aktuální trendy v médiích. O osvětu se na druhou snaží odborníci z řad spolků i jednotlivci, kteří o tématu přednášejí. Za vzor si často berou Finsko, kde je vzdělávání v tomto ohledu už desítky let zaběhnuté.
„Mediální gramotnost a kritické myšlení je vlastně skill, který umožňuje orientovat se v jakémkoliv obsahu a je nezávislý na tom, jaký na něj máš názor. Nezáleží, jestli jsi pravičák nebo levičák, s těmito schopnostmi zvládneš rozlišit, jestli to je nebo není bullshit. Dá se to naučit,“ doplňuje Patrik.
Média tvoří i konzumují lidé a ti nejsou neomylní
Aby ses nad textem dokázal/a pozastavit nezávisle na tématu i prvním vyznění titulku, pamatuj na to, že:
- Mediální obsah tvoří lidé, kteří mají chyby i vlastní zaujetí.
- Obsah zase konzumují lidé a každý z nás ho přijímá jinak. Věnujeme mu jiné množství času, přistupujeme k němu s jiným vzděláním, zkušenostmi i možností, jak ho v danou chvíli uchopit.
- Média jsou byznys a mají svou kvalitu i hierarchii. Oblíbená hláška „novináři jsou všichni zaplacení“ tady dostává na frak. Protože se potvrzuje, ale není to nic špatného ani neobvyklého. Obsah je produkt a podnikatelé v médiích se ho snaží prodat. I to je potřeba mít na paměti.
- Nic, co vidíme v médiích, není realita. I reportáž v televizi je pořád jeden úhel pohledu, který zachytil redaktor a kameraman. A i když sleduješ zdánlivě objektivní médium, informace v něm jsou vždycky nějak zkreslené.
„Témata i vyznění informací vždy tvoří soubor lidí. Každý má svou představu, jak dělat práci správně. Zodpovídá se nadřízeným i majitelům a řídí se etickým kodexem. Třeba není ani tak dobrý nebo udělá chybu záměrně, aby vyvolal povyk. Tohle všechno hraje roli v tom, co se k tobě dostane. Ve finále je jedno, jestli je to video na TikToku nebo reportáž v televizi, ale vždycky záleží na tom, co si z toho odneseš. Typickým příkladem je aféra ve Vrběticích. Když konzumuješ specificky vytvořený obsah, není náhoda, že tvůj kolega má na dění trochu jiný úhel pohledu,“ vysvětluje Patrik.
Média servírují také čtenářům to, co chtějí číst. Ví totiž, na co slyší, co je zvedá ze židle a co zaujme. Základem jsou
- titulek napsaný velkým písmem,
- který je zároveň zajímavý nebo kontroverzní,
- a výrazná barva nebo fotografie.
Nadpoloviční většina lidí nerozklikává to, co sdílí
Patrik díky interaktivní prezentaci vyzval účastníky, aby si zahlasovali v anketě, jak často rozkliknou článek po tom, co si přečtou jen titulek. Sám si zkus na otázku odpovědět, jestli je to:
- vždy,
- často,
- občas,
- výjimečně
- nebo nikdy.
I na našem workshopu se potvrdilo, že více než polovina lidí si titulek článku po přečtení rozklikne jen občas. „Vzhledem k tomu, že jenom někteří lidé rozkliknou celou zprávu, zapamatují si jen to, co jim novináři napíší do titulku,“vysvětluje. Dokonce uvedl i satirický příklad od The Science Post, který uživatele, co sdílí články jen po přečtení titulku, trošku proškolil. Článek je po úvodním perexu o studii totiž sepsaný celý jazykem lorem ipsum.
Titulek je tedy spíš dílem marketérů, šéfredaktorů nebo majitelů než žurnalistů. „Pokud je titulek dělaný na to, aby přitáhnul vaši pozornost, je taky docela možné, že nebude úplně vystihovat obsah článku nebo videa,“ doplnil Patrik.
Sleduj vodítka, která tě nasměrují k faktům
Na závěr webináře se Patrik věnoval pár příkladům matoucích nebo nepravdivých titulků z našich končin. Jedním z nich byl třeba článek Zemanovi příznivci a Babiš napadli novináře.
Tohle je titulek Respektu a je a není tak docela pravdivý. Je napsaný tak, aby tě zaujal. Tehdy po volbách se skutečně stalo, že pár příznivců Zemana napadlo televizní štáb. Ale jestli v tom vidíš i to, že si vyhrnul rukávy i sám Babiš, tak se nenech mýlit. Respekt naráží na jiný incident, a navíc slovní.
„Když tě titulek hodně štve, prostě ho rozklikni. Potvrdilo se mi, ať už ve výzkumech, nebo u kolegů, že spoustu kravin eliminuješ tak, že článek rozklikneš a začneš číst. A první řádky tě utvrdí v tom, že to není nic, co tě zajímá. A můžeš na to v klidu zapomenout,“vysvětluje Patrik.
Taky se dívej na znaky, které ti napoví, kdo text napsal a kde je jeho původní zdroj. Zajetá média hypertextové linky na zdroje často neuvádí, aby jim čtenáři neodcházeli pryč. A zase je to kvůli byznysu. Protože pokud se ti jako čtenáři u nich zobrazí další reklama, mají z toho příjem.
Odpovědnost médií je v dnešní době ohromná
Novinové články se někdy také odkazují na nejrůznější studie. Když si ale danou studii člověk rozklikne, často zjistí, že ji třeba autor vůbec nepochopil. Článek je ve výsledku k ničemu a může ohrožovat společenskou situaci. Výsledkem jsou pak třeba oprávněné obavy, že se na základě tlaku médií rozhodují i politici. To už pak zavání větším problémem, než je chybná interpretace vědeckých dat.
A co dál? Nezapomeň sledovat další přednášky Prosecco & Learn. Úspěšní lidé na nich zadarmo sdělují svoje triky a tipy. Pozvánky hledej v sekci Potkej se s námi nebo na našem Facebooku. Případně z nich pak najdeš článek zase tady, na své Cestě s EY.
