Tereza se do toho pustila po hlavě a tři měsíce sbírala zkušenosti z consultingu ve Spojených arabských emirátech. Přečti si, na jakých projektech pracovala, s jakými kulturními rozdíly se potkala a jak prožila karanténu v Dubaji.
Terko, vzpomeneš si ještě, jak ses o programu dozvěděla?
Pamatuji si to přesně. Seděli jsme na meetingu a šéf Consultingu Petr Knap mezi řečí zmínil, že máme program Global New Horizon, díky kterému můžeme vyjet za prací do zahraniční kanceláře EY. Miluji cestování, takže jsem o tom hned začala přemýšlet. Podmínky jsem splňovala, chyběla mi jen nominace, se kterou mi ale naše partnerka Romana ochotně pomohla.
Co tě na programu nejvíc lákalo?
Pracuji jako konzultantka pro veřejný sektor a chtěla jsem se podívat do země, kde mají digitální agendu rozjetou trochu víc než my v Čechách. Chtěla jsem zkrátka vidět, jak to funguje jinde. Proto jsem si na první místo v přihlášce dala Spojené arabské emiráty. V dubajském EY je totiž tým veřejného sektoru hodně velký a silný a v emirátech je hodně veřejných institucí, které využívají služeb konzultantů.
Jak probíhalo přihlašování?
Nejdřív vyplňuje přihlášku partner, poté zájemce. Musela jsem zvolit dvě země, o které bych měla zájem. Vybrala jsem si kromě Spojených arabských emirátů ještě Singapur. Funguje to podobně jako Erasmus – kdyby nevyšla první volba, mohla by pořád vyjít ta druhá. Součástí přihlášky byl také popis motivace a mých cílů. Za dva měsíce jsem měla výsledek a za další dva měsíce jsem odletěla.
Jaké bylo seznámení s dubajskými kolegy?
Do Dubaje jsem přiletěla na konci února. První dva dny jsem měla onboarding školení s lidmi, co do EY nastupovali na full time. Stali se z nás dobří kamarádi, se kterými jsem se často vídala. Pak jsem se poznala s mým týmem a vlastně se rovnou pustila do práce. Všichni byli hodně přátelští, začlenění do kolektivu mi nedělalo vůbec problém.
Na jakých projektech jsi pracovala?
Chvíli jsem připravovala nabídky pro klienty z veřejného sektoru, ale netrvalo dlouho a dostala jsem dva velké projekty. První z nich byla fundraisingová strategie pro neziskovku Červený půlměsíc – ekvivalent českého Červeného kříže. Doteď vybírali peníze hodně oldschoolovým způsobem, který moc nefungoval. Tak jsme pro ně připravili strategii, která jim pomůže získat více peněz od dárců.
Druhý projekt jsem si přivezla zpět do Čech. Sice už jsem zpátky v Praze, ale budu na něm pracovat až do konce roku. Je to příprava well-being strategie pro město Abu Dhabí. Klient identifikoval několik sociálních problémů, se kterými se potýkají občané emirátu, například vysokou nezaměstnanost mladých nebo depresi osamocených seniorů. Připravujeme strategie, které mají pomoci tyto problémy vyřešit.
Vidíš nějaké rozdíly mezi veřejnou správou u nás a v emirátech?
Emiráty jsou i přes své tradice hodně mladá země, spousta věcí se staví od nuly, nenavazuje se na existující struktury. Díky tomu je tak více prostoru pro moderní technologie a také to umožňuje větší flexibilitu. Roli hrají i finance, do veřejného sektoru se investuje velké množství peněz. Zjednodušeně stačí, když si šejk něco přeje, a je to.
V Dubaji jsem pracovala nejen na strategiích, ale i na implementačních plánech a trénincích pro zaměstnance veřejné správy. Lidé ve veřejné správě tam chtějí projekty implementovat do praxe, nejen připravit prezentaci, kterou by pak schovali do šuplíku. Jsou to projekty, které mají smysl, a klienti jsou do nich fakt zapálení. To je pro mě asi největší rozdíl mezi prací v Dubaji a tady.
Jak bys porovnala práci pro dubajské a české EY?
Pracovní týden je od neděle do čtvrtka. Podle něj se teď řídím i v Praze, protože stále pracuji pro Dubaj. Obecně mají v Dubaji méně juniorních kolegů než u nás. Pracovala jsem hlavně se senior manažery. Líbilo se mi, že jsem s nimi byla v úzkém kontaktu a mohla jsem sledovat, jak pracují a přemýšlí, a díky tomu se učit.
Vnímala jsi nějak kulturní rozdíly?
V emirátech mají třeba hodně náročný small talk. U nás přijdete ke kolegovi, pozdravíte a rovnou se zeptáte na to, co potřebujete. V Dubaji se ale nejdřív zeptáte, jaký byl víkend, proberete plány na ten další a až pak můžete jít k jádru věci. Na to jsem si musela chvíli zvykat. Rozdíly byly i v oblékání. V našem týmu pracovali i místní, kteří nosili své tradiční oděvy. Samozřejmě se modlí i v práci, a to pětkrát denně v určité době.
Překvapilo mě ale, že firemní kultura byla vlastně hodně podobná té naší. Máme v EY skutečně hodně přátelské prostředí. Chodím do kanceláře ráda, do práce se těším. A v Dubaji to bylo úplně stejné. Všichni byli milí, nápomocní a nepřišlo mi, že by hráli nějaké hry nebo mezi sebou soupeřili.
V Dubaji jsi zažila koronavirovou krizi a karanténu. Jaké to bylo?
Prožila jsem ji částečně v hotelu. V jednu dobu jsme mohli ven jednou za tři dny, pouze na nákup a s povolením od policie, které jsme vyplnili online. Platilo maximálně tři hodiny. Nějaké venčení psa nebo procházka – to neexistovalo. Pak se situace trochu uvolnila, když přišel Ramadán. Kolegové o něm mluvili hodně hezky a těšili se. Tak jsem si řekla, že to zkusím. Tři dny jsem s nimi od východu slunce do západu nejedla, jen pila. Jenže bez jídla jsem byla hodně protivná a neproduktivní, takže jsem to pak raději vzdala. 😊
Jak jsi trávila volný čas?
Hodně jsme chodili ven s kolegy a s kamarády. Jezdili jsme na výlety, do hor, na pobřeží, na grilování do pouště. To jsem vše stihla před karanténou a pak vlastně i po ní. Dubaj je moderní, ale tradice jsou stále živé. Měla jsem štěstí je poznat na vlastní oči. S dubajským EY jsem rozhodně neskončila. Až to bude možné, moc ráda se tam ještě vrátím.
Zajímá tě o Terky pobytu v Dubaji víc? Nenech si ujít zářijový díl podcastu Cesta s EY.
