Petře, pojďme začít od začátku. Jak ses do EY vlastně dostal?
Studoval jsem zároveň ekonomku na VŠB v Ostravě a dálkově práva na MUNI v Brně, tehdy to šlo ještě na bakalářský titul. Bakaláře jsem dokončil a začal jsem s navazujícím studiem, ale potřeboval jsem vedle něj peníze, tak jsem sháněl dobrou práci.
Do Prahy se mi sice moc nechtělo, ale bylo tam mnohem víc možností. Koukal jsem se na Velkou čtyřku, ze které mě nejvíc oslovilo EY. Po přijímacím pohovoru jsem začal mít pocit, že se o práci neucházím já, ale že se oni ucházejí o mě. Profesionalita nabídky práce mě velice oslovila. Od chvíle, kdy jsem jim poslal životopis, mě ani ne za měsíc přijali. No a teď už jsem tu pět let a magistra jsem zatím nedokončil.
Petr pracoval i v newyorském EY, odkud dělal výlety. Na Niagarských vodopádech zrovna chytil duhu.
Nastoupil jsi do Daní, kde jsi doteď. Jak vypadaly tvoje první dny?
V zásadě dělám pořád tu stejnou práci, jen jsem povýšil a s tím se pojí jiné povinnosti. Moje začátky byly trochu těžší. Byl jsem přiřazený k seniorním manažerům, kteří neměli tolik času mi všechno vysvětlovat. Spoustou věcí jsem se musel prokousat sám, ale zase jsem měl hned víc zodpovědnosti a hodně rychle mě to posunulo.
Často se postavím před úkol, na který vůbec nikdo nezná řešení
Jaké projekty s týmem běžně řešíš?
Děláme hlavně daně, ale i věci okolo. Klienti se nás ptají na nejrůznější věci a my se jim snažíme pomoct. Berou nás jako profesionály, kteří dokážou přijít s rozumným řešením, leckdy jsme i hodně kreativní. Postavíme se totiž před úkol, na který nikdo nezná řešení. Musíme se na něj podívat, udělat si rešerši, analýzu a pak přijdeme s návrhem.
U naší práce je nejdůležitější nebát se tlaku. Děláme totiž jen málo věcí, které jsou exaktně dané, na zbytek si musíme přijít sami. Třeba když zastupujeme klienta u správního řízení, každý případ je jiný a musíme se s tím poprat.
Takže býváš i u soudů?
Ano, s týmem u soudu obhajujeme klienta, aby v rámci práva dosáhl co nejlepších výsledků. Na daně jsou samozřejmě zákony, daňové právo. Podle mě je komplikovanější než zbytek zákonů. Daňových zákonů je hodně a jejich problematika je obsáhlá, navíc na výklad nějaké definice může být víc názorů.
Když k tobě do týmu přijde junior, dostane hned takovouhle nálož?
Při náboru se naše recruiterky snaží odhadnout, na co se daný člověk nejvíc hodí. A podle toho ho zařadí. V našem týmu se junior stane v podstatě asistentem seniora. Společně fungujeme jako tým, takže na úkoly není sám. Čím víc se do toho ale pustí, tím víc do sebe investuje. Musí přetrpět pocity nejistoty a rozvine se. Jde to vidět u všech mých mladších kolegů, kteří se snaží pochopit principy věcí.
Náš aktuální případ se brzy dostane až k Soudnímu dvoru EU a může být směrodatný i pro jiné státy
Jaký je nejzajímavější projekt, na kterém pracuješ?
Určitě klient s velkými daňovými spory, na kterém pracuju od svých začátků v EY až do dneška. Hrozně se mi líbilo, jak jsem se na něm učil. Na začátku jsem si přečetl argumentaci správce daně a říkal jsem si: jo, to dává smysl, asi má pravdu. Jenomže když jsem se nad problémem zamyslel a podíval jsem se na jiné výklady, začal jsem si uvědomovat, že pravdu má vlastně klient.
Jsem pyšný, že spor od začátku v mnoha ohledech vyhráváme. Navíc se brzy dostane až k Soudnímu dvoru EU, takže problém, který řeší klient, bude směrodatný i pro další státy. Prostě dělám na špičce toho, co se dá v tomhle odvětví dělat.
Petrův uvítací balíček po příjezdu do New Yorku.
A teď jsi dokonce v New Yorku. Jak ses tam dostal?
EY má svoje kanceláře po celém světě a to nám dává možnost vyjíždět na zkušenou do jiných zemí. V mém případě i na jiný kontinent. Jsem tu na půl roku, což je kratší doba, než na jakou vyjíždějí mí kolegové. Ale u toho, co dělám já, je půlrok ideální na získání dostatku zkušeností, pak už by to bylo moc monotónní.
Výjezd mi byl nabídnutý, byla to rychlá akce a mně to dávalo smysl, tak jsem jel. Chtěl jsem si i zlepšit angličtinu, předtím jsem s ní trochu bojoval. Nešlo ale jenom o to, byl jsem už dostatečně seniorní, abych se sem dostal. V New Yorku totiž chtěli někoho, kdo bude schopný vést projekty a komu nebudou muset říkat, co má dělat. Navíc mám to štěstí, že mezinárodní daně nedělá tolik lidí.
Tady si Petr dával kafe. Je to kavárna přímo v kancelářích EY New York.
V New Yorku jsem stihl procestovat východní pobřeží, mívají tu totiž hodně firemního volna
Jak tvoje práce v New Yorku vypadá?
V Česku se zaměřuju na vstupy na menší trhy, třeba na jih Evropy. Radím klientům, jak k tomu daňově a právně přistoupit a na co dát pozor. V New Yorku je to zase naopak. Pracuji na Desku, což je podpora amerických klientů, kteří vstupují do střední a východní Evropy. Řeším, jak by měly vypadat licenční smlouvy nebo jaký bude daňový režim. Obecně je to pro mě trochu odpočinkovější práce, než jakou dělám doma.
Přišel jsi zrovna během pandemie. Ovlivnila tě nějak?
Přiletěl jsem v květnu a kancelář byla tehdy bohužel zavřená. Pak se začala opatrně otevírat. Když jsem tu na výjezdu, tak je pro mě samozřejmě lepší chodit do kanceláře, abych si popovídal s kolegy.
Kolegové pocházejí z celého světa. Když jsem se s nimi seznámil, tak jsme společně podnikli klasický sightseeing. Jeli jsme na Floridu, na Niagarské vodopády, do Washingtonu, Atlantic City a tak dál. Mimo to chodíme každý čtvrtek na drinky, vládne tu takový trochu Erasmus spirit. Někteří kolegové přitom už mají rodinu, a mohli ji dokonce vzít s sebou.
Ze svého ubytka Petr pozoroval Manhattan a Central Park.
Když jsi cestoval, jak jsi to dělal s prací a s dovolenou?
No, to má hlubší historii. Lidé v Americe s dovolenou totiž obecně nikdy neuměli moc zacházet, nebrali si ji. A to se nedá zvládnout. Tak zdejší firmy kdysi začaly vyhlašovat firemní volno. Celkově jsme jich měli celkem dost, v létě celý týden. Navíc není problém domluvit se se šéfem, že v pátek budu míň dostupný a povinnosti dořeším v pondělí.
Výjezd do zahraničí otevírá oči a je to super položka na LinkedIn
Existuje v NY něco, co bys nejradši přenesl i do Česka?
Lidé tady jsou trochu víc v pohodě ohledně způsobu práce. Na východě jsme spíš puntičkáři na zákony a citace, naše výstupy jsou robustní a málo čtivé. Tady se pracuje víc proklientsky, přátelsky. Přidáváme praktické rady, aby klient věci lépe pochopil. Klidně bychom to tak mohli dělat i doma.
Americký fotbal je must see. Kdyby Petr během svého výjezdu nešel na domácí Giants, jako by v New Yorku ani nebyl.
Měli by si podle tebe konzultanti zkusit pracovat i v zahraničí? Co jim to dá?
Myslím, že si hodně lidí říká, že už jsou usazení a moc se jim nechce. Ale když mají možnost, měli by vyjet. Získají tak zkušenosti a otevře jim to oči. Třeba v New Yorku je zajímavé pozorovat tu velkou spoustu kultur. Smývají se tu jednotlivé národnosti, nikdo neřeší, odkud kdo je. Konzultant se naučí komunikovat s různými lidmi, získá víc sebevědomí do práce. A koneckonců pak má super položku na LinkedIn.
Kam dál? Přečti si, jaké zážitky si odnesla naše kolegyně Tereza Marková z výjezdu do Dubaje.
